Fotogalerie Skanzenu Solvayovy lomy

Díky tomu, že nám na sobotu odpadla jedna akce Kulový blesk 17 jsme se ocitli v sobotu ráno bez programu v Novém Boru. Počasí nádherné, nádrž ze ¾ plná, Saské dráhy na dosah -> náplň dnešního dne jasná.
Album pro Vás připravil David Kaifoš

Naším prvním cílem bylo nádraží Bertsdorf. Jejikož se jedná o železniční uzel, kde se rozbíhají dvě větve žitavských úzkorozchodek, byla celkem velká šance něco zajímavého spatřit. Provoz tu zajišťuje společnost Sächsisch-Oberlausitzer Eisenbahngesellschaft mbH

Nádražní budova v Bertsdorfu, sídlo Schmalspurbahnmuseum

Čekání na vlak si krátíme průzkumem Heberleinovy provazcové brzdy, jak se zachovala na vystaveném voze.

Jen ze zastrčených koutů jukne připomínka, že jsme v bývalém NDR.

A už je to tady - z kopců se přiřítila parní lokomotiva, což (jak jsme se dozvěděli později) je běžná podívaná, naopak provoz motorové trakce je vzácností.

A už nás vlak odváží směrem k Žitavě - nádraží Zittau Vorstadt.

Ani zdejším drahám se nevyhnulo rušení nákladní dopravy. Zanikly tak téměř všechny vlečky...

... někdy i s továrnami.

Nová rampa na nakládku úzkorozchodných vozidel na automobily.

A tak alespoň připomínka dopravy normálněrozchodných vagónů na podvalových vozech.

V protisměru projíždí druhá souprava a tak honem zpátky nastoupit.

Před námi most s peážní tratí ČD z Vansdorfu do Liberce. Za mostem se připojovala trať do Reichenau a Frýdlantu. Kdysi.

Podruhé křížíme peážní trať, tentokráte úrovňově a to už vjíždíme do Žitavského nádraží.

Saský průvodčí kontroluje cestující. Není těm z Vás, kdo znáte barbusníky, nějak povědomý?

Čekání na vlak si zpestřujeme prolézáním depa.

Zajímavé, co udělá pruh barvy slonové kosti. (Srovnej s předchozím obrázkem)

Před budovou žitavského nádraží pózuje naleštěná lokomotiva.

Po několika minutách jsme dospěli k závěru, že jí tam železničáři postavili schválně, aby ji mohli všichni obdivovat :o)

Předchůdce Pragotronu oznamuje, že vlak je připraven. Cedulka Hermsdorf/Heřmanice na žitavském Pragotronu už, a nebo snad zatím, chybí...

... a tak ani žádný vlak do Frýdlantu bohužel nejede. Tudíž musíme zpět do Bertsdorfu k autu.

Tady přes tu obrovskou jámu vedla kdysi trať ze Žitavy do Reichenau (dnes Bogatynia) a dále do Čech.

Teď se tu prohání docela jiné stroje.

A už jsme v Čechách. Vítá nás pohraniční stanice Heřmanice, která se ještě chvíli může pochlubit největší výpravní budovou na úzkorozchodných drahách v celém Království Českém.

Někdejší výtopna připomíná spíše fotografický ateliér, až na to, že tam bývá střecha skleněná...

Saské celní skladiště se stalo zdrojem "rustikálních" trámů. Kdo ví, v jaké vile skončily...

Zbytek kolejové váhy.

A tohle je Rakouské, později Československé celní skladiště.

O několik kilometrů dále připomíná čedičová zeď někdejší Schupichův lom - podnik, který zachránil dráhu před likvidací už v roce 1947.

Bývalá čekárna v Heřmanicích-zastávce přeměněná na rekreační objekt.

A v její blízkosti několik pozůstatků - kilometrovník, zbytek kolejí v asfaltu a pilíře mostu.

Pamětní cedulka. Stručné leč výmluvné.

Z časových důvodů malý skok rovnou do Frýdlantu. Poslední zachovalý most a budovy pobočné výtopny, dnes působiště Spolku "Frýdlantské okresní dráhy" a muzea Heřmaničky.

I taková malá památka potěší.

A což teprve takováhle :o). Ve Frýdlandské výtopně se připravuje na lepší časy HF 130 C 5.5 (Gmeinder 4234/1946) označená příznačně T36.002.

Pohled na původní motor Deutz A 6 M 517 pod kapotou.

Ve Frýdlantě jsme potkali i partu nadšenců z Malé dráhy Skalsko, kteří si vyrobili zahradní železnici o rozchodu 7¼" (tj.184.15mm)

Lokomotiva je poháněna centrálou Heron o výkonu necelé 1 kW a tak pokus s rychlovarnou konvicí nedopadl úspěšně.

Ale konec radovánek, pokračujeme dále. Za silničním přejezdem se zachoval kus původní trati.

V těchto místech bývala odbočka na podvalníkovou jámu, později k nájezdu na podvalové vozy. Dnes tudy vede normálněrozchodná manipulační kolej.

A to je nejvzdálenější pozůstatek Heřmanické úzkorozchodky. Držíme Spolku FOD palce ať se dílo daří a jednou se snad zase budou úzké koleje vinout krajem do Heřmanic.