Půlstoletí lokomotiv řady 122 
Ukončení sezóny 2017 <=Zpět na seznam 

V roce 2017 uplynulo 50 let od chvíle, kdy závody Škoda Plzeň opustila série 55 lokomotiv E469.2 (dnes 122.) Jednalo se o lokomotivy tzv. první generace, které s určitými konstrukčními změnami stále vycházely z původních "bobin" z 50tých let. Hlavním úkolem těchto strojů bylo nahradit lokomotivy parní trakce v nákladní dopravě. To se opravdu podařilo, i když se stále objevují tvrzení pamětníků zvýhodňující řadu 556.0 (výroba skončila jen o 9 let dříve) :-) Výkon 2040kW i pro dopravu těžkých nákladních vlaků doposud stačil, tedy pokud nevadí trochu déle trvající rozjezd... Za celou dobu provozu nedoznala řada 122 významnějších změn. Lokomotivám přezdívaným Uhelky, Dřevěné, nebo Staročešky, se nakonec dostalo zaslouženého titulu "lokomotivy třetí generace", neboť se v některých případech za stejným kontrolerem vystřídali děd, jeho syn i vnuk. Úkolem tohoto příspěvku je letmé připomenutí jednoduchých lokomotiv, které se krom jiného dodnes podílí i na dopravě vápenců Českého krasu...
Album pro Vás připravil Martin Rada

Přepnout do režimu velkých obrázků



V této podobě již historický snímek. 15. května 2015 čekaly v berounském ranžíru na své vlaky lokomotivy 122.004, 036 a 022


Od roku 1967 přibyla jen radiostanice. A krabička na pultě na odložení služebního mobilu. Stěrače poháněné stlačeným vzduchem jsou již ve většině případů nahrazeny elektrickými.


Konstrukce podvozku nepatří k nejzdařilejším. Přestože funkcí vypružení má být zmírnění pohybu při přejetí nerovnosti, v tomto případě je tomu spíše naopak. Pokud nám na síti SŽDC nerovnosti výjimečně dojdou, značná část exemplářů této řady se dokáže rozkmitat samovolně i na přímé, vodorovné trati...


Panel přístrojů ve strojovně jako z učebnice elektrotechniky. Proud v cívce vytvoří elektromagnetické pole, to přitáhne kotvičku, ta sepne kontakty... Nahoře ve skříňce za sklem tzv. padáčková relé, kde je možné případně dohledat která ochrana VN obvodů zaůčinkovala.


Zajímavým technickým řešením jsou dvouválcové kompresory K1 s diferenciálními písty (1°nad pístem, 2°v prostoru menšího vrtání pod ním) každý o výkonu 120m3 za hodinu.


Vzduchový panel brzdy. Některé lokomotivy mají ještě rozvaděče pro každý podvozek zvlášť. Zde se dá také ještě vysledovat, odkud, kam a kudy stlačený vzduch proudí.


Odpojovače sběračů (na střeše)


I stařičký elektroměr zde najdeme...


Rozjezdové odpory jsou litinové, uloženy ve střeše. Jedná se sice o ztrátovou regulaci, ale protože při rozjezdu jsou odpory zapojeny jen relativně krátkou dobu, není to se ztrátami až tak hrozné.
(foto Matěj Nevoral)


Velkou část strojovny zabírá hlavní kontroler, sloužící k řazení jízdních stupňů (vyřazování rozjezdových odporů a spínání shuntovacích odporů). V menším ho měla každá stará tramvaj. Tady bychom se ale s klikou dost nadřeli, takže je poháněn pneumotorem, ovládaným elektricky z řídícího kontroleru na stanovišti strojvůdce.


Hlavní kontakty kontroleru. Elektrický proud nám zde zanechává celkem zřetelné stopy...


Hlavní vypínač a jeho zhášecí komora, kam je při vypnutí vypuzován elektrický oblouk. V pravé části obrázku je pneumotor kontroleru.


Na páře bývala teplá voda k dispozici celý rok. Tady nám nechali alespoň přes léto studenou. (tzv. hygienický koutek)


Některé lokomotivy se ještě dočkaly korporátního nátěru ČD Cargo.
(P. Vršovice vjezd. n. 15. 5. 2015)


Většina strojů však zůstala v tradiční zelené.


122.013 u hradla Kosoř 18. 4. 2013
(foto Richard Čech)

 Půlstoletí lokomotiv řady 122 
Ukončení sezóny 2017 <=Zpět na seznam