Červenec 2006 - Slovensko - Industriální výlet po Slovensku 
1. Červenec 2006 <=Zpět na seznam=> 19. Červenec 2006

Na počátku července proběhla velká výprava na Slovensko, kteréžto jsem se zúčastnil se svým nejlepším fotoaparátem. Zároveň i fotoaparátem nejhorším, tak prosím omluvte zhoršenou kvalitu obrazu. Chyba není na Vašem příjmači. Ale snažím se s tím něco udělat, leč zatím marně. Pokud by mi někdo chtěl dávat lekce fotografie, bránit se rozhodně nebudu;) Fotky jsou, jako vždy, řazeny tak jak jsem je nafotil.
Nyní zbývá již jen popřát ničím nerušený příjemný výlet po Slovensku. Pokud byste měli zájem vidět takřka ty samé fotografie, vřele doporučuji www.hornictvi.info

Pokud máte nějaké námitky či jste objevili chybu, neváhejte a napište mi, zpětná vazba je vždy příjemná, obzvlášť je-li konstruktivní!     Ivoš
Album pro Vás připravil Ivo Novotný

Přepnout do režimu velkých obrázků



Vše začalo v Nitře v muzeu zemědělství. Zde je hala s pojízdnou mechanizací používanou na polích. Sbírka stabilních motorů.


I drobnější exponáty zde mají místo.


V pavilonu mlátiček. Překrásný kousek truhlářsko-kovářské výroby. =


Některé stroje bych opravdu vymýšlet nechtěl. I jen pochopení, co s čím hýbe, by jistě zabralo mnoho času.


Výstavka traktorů.


A na závěr z tohoto pavilonu ještě parní lokomobily, jsou zde v hale celkem tři.


V letecké hale stojí čmelák a andula.


B70 (ČKD 2140/1944) z Královedvorských železáren. No, užili bychom ji;)


Má slabost, motoráček M21. Sice se tvářili, že ji opravují, ale tempo kvůli finančním prostředkům není závratné.


O ostatních vozech se ani nemusí hovořit...


Lokomobily se zde vyskytují doslova na každém kroku.


Místní souprava. Parní provoz je zde výhradně při pořádání veletrhů na místním výstavišti.


Nedaleko od Nitry se nachází malá vápenka s lanovou drahou. Zde jsme na její horní stanici.


Výhled směrem k vápence.


Samotná konstrukce stanice.


Lanovku jest třeba důkladně mazati.


Dolní stanice stojí na mohutných zásobnících.


Pohled na trasu lanovky z dolní stanice.


Jiný pohled ze šachtových pecí


Od šachtových pecí pochází i tento snímek dolní stanice.


Po přesunu dále na východ jsme se ocitli v Banské Štiavnici v tamním muzeu. Bohužel, v tamní štole se smí fotit pouze za úplatu 100Sk, což při rychlosti prohlídky znamená udělat několik málo rozmazaných snímků. Nuže tedy alespoň povrchové stavby.


Svážná dráha s podstavníky. Vše se snaží působit dojmem, že je to funkční. Ale při bližším pohledu jsou zde vidět určité drobnosti, které tomu provozu brání.


Pominuli tu břízku rostoucí v trati, tak mi uniká smysl této výhybky.


Nová budova muzea s nakladačem...


...a lokomotivou BND15. Muzeum stojí rozhodně za návštěvu, ale je asi lepší přijít v tursiticky nezajímavou chvíli jako třeba ráno ve všední den. Věřím, že to je prohlídka zážitkem, nikoliv honem po podzemí.


A pokračovali jsme dále na východ. Památníček po Víglašké lesní železnici.


Druhý den ráno (6,7) jsme po přespání v Čiernem Balogu provedli krátkou inspekci zdejší dráhy. Tato M21 vypadá o mnoho radostněji, než ta v Nitře...


DH120 se připravuje na cestu na Vydrovo k lesnickému skanzenu.


Zato tato Rešica ještě dlouho nikam nepojede...


Oblíbená drezína.


FAUR z Polska, ačkoliv je skoro provozní, nejezdí.


Přes Brezno, Telgárt a Dedinky jsme se dostali až do Dobšiné, kde se dříve těžila železná ruda. Slováci jsou v lecčems paradoxní. Pokud je u nich prohlášen nějaký stroj za kulturné dedíctvo, není možnost jej získat. Ovšem poku je stavba prohlášena za kulturní památku, nějaká ochrana není aktuální. Vysoká pec...


...a budovy okolo jsou památkově chráněny a přesto velmi chátrají dále.


Za pár let možná zbyde jen hromada kamení.


Trochu optimismu. V tom samém udolí se nachází Nižná Slaná, kde dodnes pracuje důl na siderit, ze kterého se posléze získává železo. Před štolou pózuje jedna z mnoha BND30 a taktéž osobní vůz.


Jiná BND30 právě míří k ústí štly se soupravou několika desítek huntů.


Těží se tu ovšem i šachtou.


Pohled z těžní věže na frontu u správkárny lokomotiv.


Výklopníky, které vyklápí hunty po dvojičkách.


Přes silnici je zde úpravna, kde se kámen mele, poté jde do první rotační pece, pak se vytřídí magnetem železné složky a druhou pecí vychází ze závodu granulky zvané pelety, které se odesílají do Košic do vysoké pece. Že si i v tak špinavém závodě potrpí na určitou kulturu je zřejmé.


Všechno je takové větší, člověk si připadá o mnoho nicotnější než normálně.


A to je výsledný produkt, pelety.


Kdesi v labyrintu železných konstrukcí.


Kdesi v labyrintu trubek.


Rotační pece.


Hlavní ulice. Všimněte si všudypřítoného prachu. Ta cesta je normální asfaltová...


Byla nám doporučena návštěva muzea v Rožnavě, která se nachází odsud ještě asi 15 kilometrů na jih. Návštěva stála opravdu za to. Pod přístřeškem schován anglický parní válec. Prý je jeden ze dvou v Česko-Slovensku. Ten druhý mají prý někde v Praze;)


Malinký vzduchový vrátek, takový menší brácha od našeho vrátku.


Souprava huntíků, nakladače a akumulátorové lokomotivy.


BND 15 a 30 v celé své kráse. Muzeum sotjí za návštěvu, leč je bohužel otevřené jen ve všední dny,


Po přesunu dále na východ jsme navštívili Košickou pionýrskou železnici v Čermelské dolině.


Je to v podstatě jediná pionýrská dráha, která přežila. Provozují ji přímo Železnice slovenské republiky.


Pohled do horní stanice, kde se lokomotiva odpojila a jela kus zpět na jistě zaslouženou pauzu.


Při návratu z pauzy.


Dole ve stanici mají ješte jednu lokomotivu - diesel. Ovšem kvůli velikému rozchodu (zde mají 1000mm), to je normálněrozchodná lokmotiva, čímž pro nás částečne ztácí kouzlo. Ale pro jiné ho tím zase získává


Po přesunu dále na východ, ano, opakuji se, ale stále jsme mířili východněji. Zde jsme však již dosáhli nejvýchodnjšího bodu. Muzeum v Trebišově. Bohužel taktéž velmi turisticky přístupné, v sobotu pochopitelně zavřeno.... Tak alespoň venkovní expozice.


Malinkatá lokomobila. Proč je jich na Slovensku tolik a u nás takřka žádná? těžko řict...


Další z tamních lokomobil.


Po Trebišově nastal obrat o 180 stupňů a začali jsme směřovat na západ. Zde hornický dům v Rudňanech, nedaleko od Spišské Nové vsi. Zašlá sláva...


Zajímavé prolézačky v místním parku.


Ovšem ne všem dnům je konec. Některé štoly jsou ještě v provozu.


Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, tak vše je udržováno...


...alespoň v nějakém stavu. Odvodnění hlavního ložiska, kde se stále těží.


jako domino;)


Některé domy rostou jako z vody. Nebo to není jenom jako?


Další přesun západně k Liptovskému hrádku, do Pribyliny. PLŽ opravdu boduje.


Kačena měla v neděli svůj den...


...vyzbrojena jak se patří...


Zatopit a vyrazit... teda ne hned, cele zatopení trvá 4 hodiny.


Když už byla zatopená, přivezla si z haly další kamarádku na ukázku.


Spřáhnutý vlak - nákladní Zetko a plošiňáky na dřevo a projížďka po kratičkém úseku kolejí.


Cestou domů jedem přes Ružomberok, a tak se zastavujeme u pomníčku na nádraží.


Poslední zastávkou je Drásov nedaleko Brna. Typický příklad zahradní železnice, která ovšem začíná být i muzeem. V této hale vzniká expozice půmyslových drah.


co dodat...


Zadní zahrada, kde se nachází smyčka.


Přední část zahrady, kde se nacházejí dvě budovy s kolejemi.


Některé exponáty jsou opravdu unikátní a těžko by se na českých úzkorozchodných kolejích hledaly obdobné. Tímto skončilo naše pětidenní putování po různorodých industriálních památkách na Slovensku... Stálo to za to...

 Červenec 2006 - Slovensko - Industriální výlet po Slovensku 
1. Červenec 2006 <=Zpět na seznam=> 19. Červenec 2006